Nahota - mýty a předsudky

Lyrické odbočení: docela nedávno jsem byl na představení v jednom z divadel. Jako vždy: divadelní atmosféra, nenucené rozhovory, koktejl vůní a samozřejmě zlatý hřeb programu: podívat se jak a co mají lidé na sobě a přirozeně ukázat sebe. Za nějaký čas mi to připomínalo maškarádu, jejíž neviditelným logem bylo: 

OBLEČENÍ = TUNING PRO NEOBLÍBENÉ TĚLO

Tvořivost neznala hranic, kombinace těla a oblečení byly neopakovatelné, např.: lordózy, kyfózy, skoliózy v dekoltu. Rodinné stříbro (zlato) třpytící se na pozadí druhé brady. Na propadlý hrudník a shrbená ramena elegantně padající kožich z mrtvého králíka. Na vysoký a tenkých podpatcích dobře nabité sádlem tělo, chůze kterého zcela očividně varovala: jestli spadnu, tak bude zle nejen mně. Drž si odstup! Těhotní švábi s vážnou chůzí pelikána, harmonicky doplňovali své drahé polovičky. Jejich kostýmy, které si oblékali možná několikrát za rok, jim zřejmě činily nepohodlí, avšak na jejich vznešených výrazech obličeje bylo jasně napsáno: Všechno je pořádku! Vydržíme! Ovšem byly zde i výjimky. A tehdy mi do hlavy přišla hloupá myšlenka: představil sem si všechny ty lidi obnažené a co by bylo, kdyby se to opravdu stalo. Polovina by od studu dočasně ztratila vědomí, část by měla těžké psychické následky a část by panicky pobíhala ve snaze zakrýt se čímkoliv co přijde pod ruku. Konec lyrického odbočení.

V minulém článku jsme s vámi mluvili o tom, že naše tělo má ohromnou sílu, která nám v podstatě nepatří. Jak je známo, jedním z aspektů síly těla je jeho nahota. Obnažené, zdravé a krásné tělo na nás dokáže mít magický vliv. Aby se to nestávalo, donutili nás se oblékat. Povinnost „být oblečený“ se do nás vkládá z dětství a to tak hluboko, že se ani nezamyslíme nad smyslem tohoto nesmyslného rituálu. A tak se oblečení stalo barierou, která nás uměle oddělila od vnímání vlastní nahoty a tím pádem i naší síly.

Navíc si ani nevšímáme, nakolik je naše ztotožnění s oblečením silné. Tady je několik příkladů: zkuste přemluvit normálního chlapa, aby se převlékl za ženu a šel tak na ulici. Za prvé: narazíte na silný odpor. Za druhé: pokud se vám to podaří a on bude souhlasit, tak se velmi rychle „vžije do role“ a začne se chovat jako žena schopná svádět muže (podívejte se na nějaký film-komedii o převlíkání mužů). S tím, že jeho biologické příznaky muže jsou zachovány. (Mimochodem, doporučuji všem mužům se jednou za měsíc, alespoň v domácím prostředí, převléct za ženu a vykonávat ženskou práci). U žen je ztotožnění s oblečením probíhá ještě silněji. Byznys – oblečení, různé uniformy (policejní, armádní, kovbojské, sci-fi, atd.), které mění chování žen.

Tím, že jsme schovali svoje tělo pod oblečení, přestali jsme jej jakoby vidět adekvátně vnímat. To přivedlo k nezodpovědnému chování k němu, ke vzniku nemocí, k předčasnému stárnutí, k nelásce k němu. K neschopnosti jej řídit a vědomě formovat. Tělo se stalo útočištěm lži a prostředkem pro kompenzaci naší psychologické negramotnosti nebo neuskutečněných přání. Zato oděvní průmysl, móda a image se staly hlavní součástí našeho každodenního života. Stalo se pro nás důležité ne to v jakém je stavu a jak vypadá naše tělo, ale do čeho je oblečené. Nošení oblečení (ve většině případů) se změnilo v umění skrývat svoje nemocné a nemilované tělo. Pokud si myslíte, že to zveličuji, tak si můžete udělat jednoduchý experiment – svlékněte se a podívejte se na sebe do zrcadla. Za prvé: samotný proces svlékání bude provázen určitými emocemi. (při nejmenším vnitřní dis-komfort) Za druhé: 90 procent lidí nebude spokojeno s tím co uvidí. Najdou na svém těle spoustu nedostatků, dokonce i zrůdnosti, místo toho aby hledali přednosti. Tady máte příklad PATOLOGIE ve které žijeme: tělo – je jediný viditelný objekt, který má přímý vztah (v pozemském živote) k naší INDIVIDUALITĚ, k BOŽSKÉ PODSTATĚ. To znamená, že stav resonance musí vznikat skoro automaticky, tzn. že se sobě musíme líbit v každém případě a ne se stydět nebo se dokonce nenávidět! Navíc, i když máme krásné tělo a sami sobě se líbíme, tak ukázat ho někomu jinému je pro mnohé neúnosný úkol. Jedna bývalá MISS vzpomínala: ve chvíli kdy se porota a publikum kochalo jejím tělem v plavkách, byla připravena se od studu propadnout do země.

Zákazy ohledně obnaženého těla, které v sobě máme, jsou udržovány velmi mocnými strukturami (náboženství, morálka, atd.), které nasákly do veřejného vědomí tak hluboko, že uniknout jejich vlivu je nesmírně těžké. Například, povinnost stále nosit oblečení – je nesmyslná a neprospívá tělu v žádném ohledu. Ale jen si nemyslete, stejně se budete muset držet tohoto pravidla při jednání s prakticky kterýmkoliv člověkem nebo skupinou lidí. Nebo povinnost zachovat za každou cenu „slušnou pózu“ – jakýkoliv lékař vám potvrdí, že například zvednutí nohou nad úroveň pánevní oblasti je prospěšné a fyziologické, ale dát si nohy na stůl můžeme jen velmi zřídka, jelikož je to projevem vyšší nevychovanosti.

Existuje zákaz dotknout se druhého člověka, zákaz na přímý pohled – „z očí do očí“, zákaz na překročení určité vzdálenosti při komunikaci s jiným člověkem, atd. TAJEMSTVÍ je v tom, že každý zákaz nás připravuje o část naší síly a formuje v našem vědomí opatrovatele (strážce) těchto zákazů. Přivedlo to k tomu, že většina lidí je oblečeno, i když jsou úplně sami a není jim vůbec zima. Není to nic jiného než zničující vztah k vlastnímu tělu. A tak tomu je skoro se vším, s výjimkou sexuálních vztahu, ale dokonce i tato sféra se stala natolik zkreslenou, že její původní energetika je pro většinu lidí skoro nedostupná. V reálném světě vědomí a tělo představují nerozlučný pár, tzn., že se spouští destruktivní mechanizmus: podobné chování k tělu, se obrátí proti nám a promění nás v ty, kým se jevíme dnes.

Tak tedy podle pravidel naší společnosti, člověk musí být oblečen, nebo mít alespoň přikryté „TY MÍSTA“! K čemu to přivedlo? Můžete se objevit na veřejných místech opilý, můžete být agresivní, můžete křičet na kolemjdoucí, zpívat, tančit, atd. Dnes se tohle všechno vnímá skoro jako norma. Ovšem, může to vyvolat jistou nelibost, odpor a jiné „vznešené pocity“ se mohou objevit, ale podobné chování nebude „normální lidi“ šokovat. Ale pokud se hezká holka projde nahá po ulici a ještě navíc s vámi promluví, tak reakce bude úplně jiná – jako by se objevil mimozemšťan. Bez ohledu na to, že to nikomu žádnou škodu reálně nepůsobí, spíše naopak…. je to ZAKÁZANÉ!

Celé TAJEMSTVÍ je v tom, že podle existujících pravidel, NAHOTA musí vyvolávat buď sexuální vzrušení, nebo pocit studu – to jsou dvě základní varianty. V tomto článku se nebudu zabývat otázkou sexu, jen krátce poznamenám, že nesprávný vztah k tělu má za následek nesprávný vztah k sexu. To vytvořilo příznivou půdu pro vzkvétání porno byznysu, prostituci, vznik pojmu sexuální harašení a ještě většímu zpřísnění zákazů na správný vztah k tělu.

STUD – JE TO POCIT PROTIŘEllČENÍ MEZI PŘIROZENÝMI PŘÁNÍMI A POTŘBAMI NAŠEHO TĚLA A TĚMI ZÁKAZY (PRAVIDLY), KTERÝM SE PODŘIZUJEME (a učíme podřizovat se i naše děti). Jinými slovy pravidla a zákazy zúžili hranice naší komunikace na rozsah „povoleného teritoria“. A jelikož věříme zákazům a ne svému tělu, tak jakýkoliv východ za stanovené hranice se trestá (objevuje se STRACH) a je provázen pocitem STUDU. Tohle se děje ve většině případů. Nejzajímavější na tom je fakt, že hranice se nachází pouze v našem vědomí, reálně neexistují.

Tady máte příklad: nahá, mladá, krásná dívka se nachází ve společnosti:

• 1. Malých dětí, které ještě vnímají nahotu přirozeně. Její pocity, myšlenky, prožitky?
• 2. Starých, nemohoucích a nemocných lidí. Její pocity, myšlenky, prožitky?
• 3. Mužů, kteří mohou být jejími potencionálními sexuálními partnery. Její pocity, myšlenky, prožitky?

Závěry si udělejte sami.

U pocitu STUDU spojeného s obnaženým tělem je i kladná stránka: jelikož je to pocit doteku se svou vlastní Silou – s tou její částí, která je od nás oddělena zákazy. Chovat se „rozumně“ je možná správné, ale skoro vždy je to nudné a „nezajímavé“. A naopak – dělat blbosti je příjemné i přesto, že si za to pak můžeme nadávat. Proto snaha porušovat zákazy je pro mnohé lidi zcela vlastní (ve společnosti to nazývají exhibicionismus, nuda pláž). A proto z pocitu studu spojeného s porušením pravidel můžeme získat nejen radost, ale i energii navíc. Teď se stává pochopitelnou myšlenka, že: JE MNOHEM ZAJÍMAVĚJŠÍ SVÉST „PANNU“ NEŽ-LI SE VYSPAT S PROSTITUTKOU. Osvobození se od „povinnosti stále nosit oblečení“ rozbíjí jeden ze základních kamenů celé pyramidy LŽÍ. Problém je v tom, že se musíme naučit vnímat nahotu – svou i cizí – nejen jako přirozenou ale i jako ZAJÍMAVÝ stav. Na nuda plážích, při společné návštěvě sauny nebo koupání – lidé vždy provozují jeden rituál – jako by jeden druhého neviděli a i když se na někoho dívají, snaží se to dělat nenápadně. Tzn. pokračují lhát – popírají ZÁJEM o tělo jiného člověka a jeho pohyby. Jinými slovy se chováme „slušně“, což znamená: otevřeně si neprohlížet druhého člověka a nezaujímat některé pózy.

Ovšem pokud se zbavíme těchto pravidel, tak se probouzí Síla ÚPŘIMNOSTI a „nahota“ je vnímána úplně jinak: stává se nedráždivým nebo vzrušujícím, ale spíše sbližujícím faktorem. Ne „porušením pravidel“, ale osvobozením od nich. Tento pocit svobody vzniká nejen v člověku, ale i kolem něj. A ti, co se nachází v jeho blízkosti – se do jisté míry osvobozují také. Teď chápete proč se na mých kurzech praktikuje nuda koupání v horském potoce. Pro mnohé lidi je to silný prožitek. Samozřejmě, tělo může být “nedokonalé” a k překonání nedostatků je zapotřebí určitý čas (plus neoblomný záměr). Abyste se svlékli, zapomněli o existenci oblečení (alespoň na chvíli), dovolit si být nenucení, hraví a veselí jako děti, dovolit si se ZÁJMEM se dívat na jiné a jiným dovolit se dívat se ZÁJMEM na vás, postačí několik minut. Vše co potřebujete – je spřátelit se s vlastním tělem, přiznat ho rovnocenným partnerem – ve skutečnosti tomu tak opravdu je. Dostáváme od něj mnohem více informací než se domníváme, většina projevů intuice je právě spojena s možnostmi našeho těla a to je pouze mizivá část do něj vložené SÍLY (nedělali ho taky žádní blbci, ale samotný Bůh).

Je to opravdu jiný stav – jako lusknutí, po kterém se mění celý svět. Jistě, „syna toho, kdo je živ“ možná neuvidíte, ale samotné změny světa kolem vás budou zřejmé. Volba je jako vždy na vás.

*

MUDr. Vladimír Savčenko