Rozvod
Všichni toužíme být šťastni a máme na to právo.
Moudří ale respektují, že toto právo mají všichni. Snaží se tedy činit co nejlépe vůči sobě i ostatním.
Neberte tuto moji úvahu příliš vážně, protože nemůže být objektivní. Je ovlivněna mou osobní zkušeností.Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 14 let. Už jsem "nepotřeboval" výchovu, ale ztrátu "jistoty domova" jsem velmi těžce nesl. Rodiče nebyli ve svém dalším životě spokojeni. Já jsem jim "odpustil" až když jsem založil vlastní rodinu a vytvořil si svůj nový pevný bod v životě.
Moji rodiče si skoro celý život vyčítali a nedokázali si odpustit. Vyhýbali se. Ale stále je to trápilo. Bolelo. To znamená, že k sobě stále něco cítili. Nebyli si lhostejní. Rozvedli se po 25 letech manželství. Po 35 letech výčitek jsou ale opět spolu. V 80 letech už je zbytečné si vyčítat. Jsou zamilovaní jako v pubertě.
Samozřejmě jsem si vědom nedostatečnosti, jednostrannosti tohoto článku. I muži mají své povinnosti. Ale ženy, matky je nenaučily jak a co dělat, aby se žena cítila spokojená. Musíme si ale uvědomit, že rodinu, teplo domova vytváří především žena. Žena nese odpovědnost za výchovu dětí. (Ne muž !) Nechce se jich přirozeně při rozvodu vzdát. Ale potřebuje při výchově pomoc. Proto je tedy i více zranitelná. Toto si musí ale "uvědomit" a to je logika, doména mužů. Muž nemá taková citová pouta, odejde, založí novou rodinu a na starou "zapomene".
Pudové jednání, chtíč, změna je přírodní zákon. Díky časté obměně dochází ke genové rozmanitosti a lepší životaschopnosti, přizpůsobivosti druhu. Ale v přírodě neexistuje něco jako celoživotní vztah, stabilita a bezpečnost. Rodič zabije i své potomstvo, pokud se dostanou do jeho teritoria. Je to neustálý boj. Získat, nebo si ubránit to své proti všem.
Když hovořím o ženě a muži, někdy mluvím o psychickém aspektu (čili i žena může být dominantnější a mít roli muže) a někdy o tělesné stránce.
Žena nikdy nebude mít takovou sílu a tělo muže. Muž nikdy nebude rodit děti. Jejich hormonální systém a myšlení pracuje úplně jinak. To je dané, nejde změnit.
-------
Manželství, rodina, firma se zakládá ne pro osobní potěšení, ale jako stabilní, bezpečné místo pro výchovu potomků.
Děti potřebují pevný bod, ochranu v nejistém světě, kam se můžou kdykoli vrátit. Cítit se v bezpečí.
Proto rozvody "jen" kvůli naplnění svých tužeb a přání jednoho z partnerů považuji za selhání. Nezralost. Útěk před problémy.
Tito lidé budou vždy hledat tu nejjednodušší cestu. Budou neustále, celý život, nespokojení. Celý život, stále dokola budou činit stejnou chybu. Naopak ti, kteří dokáží překonat těžkosti a krize, ti se stanou silnější, moudřejší. Jdou dál a jejich vztah se posune. Dostane na vyšší úroveň. Je to ale velmi těžké. Bolestné. Opravdu těžké je potlačit své osobní touhy a ukřivděnost, negativní pocity a udělat to co je správné.
Příklad můžeme nalézt ve filmu "Neslušný návrh" v závěrečné scéně.
Milenec neudělal to po čem toužil, co chtěl. Ale udělal SPRÁVNOU věc. To je hodno obdivu.
Pokud nemáme děti, klidně můžeme být dál jen milenci. Nepotřebujeme žádný "glejt"
I když je důležité vstupovat do manželství s člověkem, kterého milujeme a obdivujeme, musíme si uvědomit, že manželsví pokud má být pevné musí stát na jiných základech než je pouhá vášeň. A budovat rodinu, vzdělávat se, aby byla stále lepší - jako firma.
"CHTÍČ NENÍ LÁSKA"
Chtíč - touha být šťastný, užívat si. Chtít, aby mě někdo činil šťastným, dělal mi slast. Stále s ním být. Já se nemusím snažit a nic dělat. Na krátký okamžik zamilovanosti se naše hormony rozbouří a vše funguje, je krásné. Jakmile toto období končí, vyprchává, já sám se neumím učinit šťastným. Stávám se nešťastným a požaduji, aby ten druhý mě plnil to co potřebuji. To co mě dělá dobře.
Láska - uspokojení ze sebe samotného, z toho co činím, z maličkostí, ze života. Radosti, lásky mám dostatek, můžu ji rozdávat i ostatním. Cítím uspokojení z toho, že dělám šťastné i ostatní lidi.Nic nevyžaduji od druhých, neomezuji, nesvazuji. Stejný hřích nenechám činit ani sobě.
Srdce =Mládí =nerozumné, nezodpovědné. Užívat si života, jen tak, bez ohledu na následky. Horké vášně. Zamilovanost.
Láskyplnost. Matka.
Rozum=Dospělost=odpovědnost. Dělat "správné" věci. "Chladná" logika. Nadhled.
Respekt. Otec.
Manžel a milenec. (zisk a ztráta)
Žena touží být obšťastňována.(její tělo vytváří o 50% endorfinu, hormonu štěstí, méně než u mužů. Je tedy stále nespokojená. Muži naopak. Ti nepotřebují měnit nic. Jsou spokojeni.Stále.) Žena je přirozně pasivní.(jin). Musí zabezpečit domov, jedno místo, své potomky. To co ji činí šťastnou tedy touží připoutat, vlastnit. Protože si sama nedokáže vše v dostatečné míře zajistit, vytvořit, chce si to co má udržet. A pokud možno všeho co nejvíce, protože navíc potřebuje i pro zajištění svých dětí.
Muži jsou šťastni, že můžou obšťastňovat. Jsou přirozeně aktivní. Jsou šťastní sami o sobě, jen tak, protože si sám dokáže zajistit (a má) vše co potřebuje.
Proto tedy žena touží připoutat si milence na trvalo. Rozhoduje především síla citů, nikoli pragmatický rozum.
Neuvědomuje si tak, že získá 1 věc, po které momentálně velmi touží, ale ztratí 4.
1. Ztratí svého manžela, který ji miluje, zajišťuje její potřeby, chrání ji. Díky těmto starostem a povinnostem ale už nestíhá dostatečně se věnovat své ženě. Být jí stále nablízku, aby mohla cítit jeho lásku, oporu. Toto se stane s každým mužem, který se dostane do role manžela.
2. Ztratí kamaráda, se kterým si mohla povykládat o všem co ji trápí. Co nemůže říci nikomu jinému. Manželovi, či (závistivým) kamarádkám.
3. Ztratí svého milence. Ten se stane manželem, převezme jeho povinnosti a "zevšední". A díky povinnostem opět nebude "ideální".
4. Ztratí, zradí své děti ! Děti velmi těžce nesou strátu jistoty, ztrátu pevného domova. Nesou rozvod velmi těžce, protože najednou zjistí, že nejsou pro rodiče to nejdůležitější. Pro rodiče jsou mnohem důležitější jejich rozmary a touhy !
Jejich otec bude pro ně vždy otcem. Milenec ho nikdy dětem citově ani výchovně nemůže nahradit. Ztráta jistoty a bezpečí otcovské náruče, vede ke ztrátě respektu vůči oběma rodičům. Respekt už otec nebude moci prosazovat, protože nebude přítomen. Bude chtít mít a získat od svých dětí lásku. Tu ale přirozeně dostávají především od matky. Přetahování o lásku a ztráta respektu má jako důsledek "nevychovanost" potomků. Matka se může snažit nahradit roli otce, ale nikdy nebude mít jeho přirozený respekt. To se projeví především v pubertě, kdy už nebude mít dostačnu "sílu". Především vůči svým synům, ale ani dcery ji nebudou respektovat, protože jako dospělé jsou si s matkou "rovny".
Ztráta respektu vůči rodičům má za následek nezájem o ně. Staří budou "nepotřební". A budou se tak i cítit. Zbytečně. Děti se musí postarat o budování své stability a bezpečnosti a staří je zatěžují, odvádějí od těchto "důležitějších" věcí.
Musí si zajistit nějakou jinou jistotu v životě. Peníze, kariéru...
Jistotou už nikdy nebudou rodiče, domov. Jistotou nebude ani budoucí partner, ani vlastní rodina. A tento virus nestability se bude přenášet dál. Činit nás všechny nešťastnými.
Touha po ideálu
Božena Němcová, stejně jako mnoho dalších umělců a umělkyň, byla zmítána svými silnými touhami, city. Bezuzdně.
Bez zmoudření stále hledala tu pravou velkou lásku. Prožila nešťastný život. Nikdy nenalezla klid a toho pravého.
Stále byla zklamána a zklamávána. Znovu a znovu se rozváděla. Nezmoudřela. Nedospěla.
Ženy touží po ideálu, dokonalém muži. Proto je na toto téma hodně vtipů.
Ideální muž nekouří.
Ideální muž nepije.
Ideální muž se nehádá, poslouchá a neprostestuje.
Ideální muž plní všechna přání.
Ideální muž NEEXISTUJE !
Jen jeden člověk dokáže, aby jsme se cítili šťastni a spokojeni. Jsme to mi sami.
Nikdo jiný to nedokáže. Nikdo a nic nás nikdy natrvalo neuspokojí.
BÝT ŠŤASTEN ! Je postoj ke kterému se sami rozhodneme a nikoho k tomu nepotřebujeme.
Je to logické rozhodnutí, proto je jednodušší ho učinit pro muže.
Ženy oproti tomu mají své děti, které je naplňují, kterým dávají lásku a od kterých získávají nazpět své uspokojení.
Horoucí srdce je potřeba ochladit. Povinnostmi. Prací. Dětmi.
Žena, která je nemá, má čas necítit se uspokojována má příliš mnoho tužeb, které se jí honí v hlavě. Touží po změně. Zbavit se nespokojenosti.
A nikdo nechceme být nespokojení, všichni toužíme být šťastní.
I muž, který není vytížen má čas na neplechu. Ale oproti ženě je v poho. Nepotřebuje žádné změny.
Pro vzájemné naplňování našich citových potřeb je důležité znát co já a co partner potřebuje. Naše jazyky lásky.
Nejsme všichni stejní. Ale myslíme si to !
Každá milenka touží udělat z milence manžela. On je přeci skvělý, činí ji šťastnou, a tak ho chce mít "vlastnit" připoutat trvale k sobě, aby ho měla stále a jistého. Aby se tomuto přirozenému jednání zabránilo, je dobré mít 2 milenky, milence. Nebít citově závislý jen na jednom.
Více milenců, milenek, promiskujita ale není žádoucí, protože vede k rozmělnění citů. Přestane nám na nich záležet. Láska, vášeň a cit se ztratí.
Francouzské pořekadlo : "Dobrý milenec, milenka, je zárukou šťastného manželství." Zní to trošku exoticky v konzervativní české kotlině. Ale je pravdivé. Manželství tímto získává stálý žár. Koření života. Manžel, nebo manželka se podvědomě "snaží" být partnerovi tím lepším, co nejlepší, pozornější.
Nucená věrnost, umrtvování svých přirozených pudů a potřeb která je tradičně ve většině manželství vede k chladu, nudě a lhostejnosti k partnerovi.
Je to velmi smutný život. Nespokojenost, hádky, či absolutní nevšímavost si náš životní partner určitě nezaslouží.
Žena potřebuje být obšťastňována ve všech aspektech. (v mozku se jí vytváří o 50% méně serotoninu než mužům).
Pokud je citově závislá jen na jedné věci, milenci, manželovi, bojí se ho stratit.
Touží si ho pevně připoutat, aby ho nestratila a trápí se pokud se jí to nedaří.
Čím víc je žena obšťastňována, tím je spokojenější, šťastnější a sebevědomější, má více energie.
Jaké jsou pocity partnera, který je opouštěn?
Ten, který miluje méně je happy. Ten, který je zrazován, ale prožívá těžké chvíle zklamání. Dokážeme přát a snažit se dát partnerovi vše, aby byl šťasten, ale jemu je to málo. Na tuto bolest okamžitě musí reagovat a snaží se znecitlivět, neposkytovat tolik peněz, pozornosti....Snaží se zchladit. Utlumit tu bolest. Propadá smutku a depresím. Chceme to partnerovi udělat? Zaslouží si to?
U životního partnera musíme cítit jistotu, že se o nás s láskou postará i když budeme těžce nemocní. Tento partner ale není zátěží.
Přispívá do rodiny vším co může. Svou moudrostí získanou bolestí, svou láskou.
Partner, který se snaží co může, ať je to sebeméně, nezaslouží zradu. Stabilita je pomoc v dobrém i zlém.
Pokud mám se svým partnerem děti, tak to je pro nás ten nejlepší partner, co mohl být !
Jedině s ním, jeho jsme si vybrali pro společné děti !
Většina manželských problémů, když je překonáme a podíváme se na ně dozadu je malicherných.
Špatná komunikace, únava, přetížení a z toho plynoucí neadekvátní reakce. Špatná prevence, investice do budoucnosti.
O vztah se musíme stále starat, budovat, aby rostl !
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rozvod považuji za správný a NUTNÝ v případě, kdy je jeden z partnerů parazituje na druhém a oslabuje celou rodinu.
Jsou to : násilník, žárlivec, narkoman, alkoholik, zadlužovač a lenivý parchant, vyděrač, ponižovatel. Ti, kteří dělají ostatním ze života peklo.
Tyrani, zlí lidé, kteří si vybíjí svou bolest a nespokojenost, nešťěstí na druhých si nezaslouží žádný soucit.
-------
Jak poznáte co k vám partner opravdu cítí? (i když se třeba na sebe zlobíte, nebo si něco domýšlíte, namlouváte si)
OKO DO DUŠE OKNO. (oko do srdce okno)
V očích vidíme pravé city, pravdu. Lásku i nenávist. Nezájem, lhostejnost. Bolest.