Největší hřích - platí pro všechna náboženství

Namlouvání, nalhávání si byl prvotní hřích. Proto ho považují za nejhlouběji zakořeněný a nejnebezpečnější.

Eva si namlouvala, (ďábel v ní), že Bůh ji dostatečně nemiluje. O tomto pocitu, nespokojenosti, přesvědčila i Adama.

"Bůh nám dovolí vše co chceme, co si usmyslíme, ale zakázal nám jíst ze stromu poznání !"

"Nemůže nás mít dastatečně rád , když nám to nedovolí !"

Proto ochutnali ovoce poznání, (měli na to svobodu) a hned POZNALI, POCHOPILI, co učinili. 

UČILNILI HŘÍCH, TO CO NEMĚLI, CO UBLÍŽILO BOHU I JIM A ZASTYDĚLI SE ZA TO.

Začali se skrývat před tím kdo je miluje, aby je nepotrestal.

Začali zahalovat i své tělo, protože se za sebe styděli.

Začali odsuzovat a svalovat vinu na někoho jiného, protože se za sebe styděli. (za to co udělali)

 

Bůh učinil, stvořil, zplodil Adama k obrazu svému (stejného jako je on sám) a tolik ho miloval, že dal Adamovi svobodu.

(I Bůh tuto svobodu má a může činit vše co se mu zlíbí) 

Dal tedy Adamovi i svobodu činit zlo. Hřích. Cokoli.

Proto vytvořil i možnost učinit ze svobodné vůle i špatnou věc. Udělat, sníst to, co je "zakázáno".

Dokonce možnost nemít ho rád. Nemilovat. Odporovat mu.

Nechtěl z něj mít otroka, který milovat MUSÍ. Protože nemá jinou alternativu, nic jiného nezná.

Svobodná vůle vede k poznání. Poznání vede k moudrosti, uvědomění si správného, pravdy. Vede k lásce.

Uvědomění si, že Boží, Otcova, Stvořitelova láska je nezměrná, trvalá. 

Že je všude, ve všem, ve všech lidech. Pokud vidíme krásu kolem sebe, jsme šťastni. Jsme plni citu a lásky.

 

Adamovi ale toto poznání neměl. Ještě neochutnal ze stromu poznání. Prostě jen miloval. Ale chtěl, stejně jako Bůh víc.

Učinil prvotní "chybu". Chtěl i jinou společnost. Mít rád i někoho jiného než jen Boha. Než jen sebe sama. 

(stejně jako Bůh nechce milovat jen sám sebe, a proto stvořil Adama. Jenže Adam byl stejný)

Chtěl tvořit a plodit stejně jako jeho otec. Jako Bůh.

Proto ho Bůh "rozdělil" a učinil člověka jako muže a ženu. Vytvořil z Adama i Evu. 

A zde je asi prvotní chyba programu. Chyba která asi není chybou ale úmyslem. Potřebovala se vytvořit nestabilita, vývoj.

Adam byl stvořen k obrazu Božímu z těla Boha.

Eva již byla vytvořena z Adama, jako část Adama, odvrácená kopie. Negativní. Nestabilní. Ženský aspekt.

Celistvý, moudrý člověk tedy vznikne jen pochopením, přijmutím obou aspektů v sobě a poté splynutím s druhým pohlavím, které také tuto moudrost pochopí a přijme. Sámotný člověk, mudrc nežije pro nikoho a pro nic. Člověk je a žije jako společenský tvor. Potřebujeme i ostatní, partnera, aby jsme měli smysl života.

Pro plné povznesení musí dojít i k plnému (fyzického i duchovního) propojení s druhým člověkem.

------

Tento prvotní hřích NAMLOUVÁNÍ SI NALHÁVÁNÍ SI nás provází dnes a denně, v každičném okamžiku.

Namlouváme si, že nejsme hezcí a musíme se zkrášlit. Operacemi, oblečením, zamaskováním, zalíčením.

Namlouváme si, že druzí o nás nesmýšlí dobře. Neslyšíme správně co říkají a myslíme se, vkládáme jim do úst, něco co neřekli.

Namlouváme si, že nám druzí ubližují. (partner, děti nás nečiní šťastnými, nedělají to co mi chceme)

Namlouváme si, že všichni okolo jsou špatní, horší než já. Všichni kradou, lžou, podvádí. Proto je odsuzujeme a pomlouváme.

Namlouváme si, že společnost je zkažená. Necítíme hrdost za místo kde žijeme, protože není podle našich představ, ideální.

Nalháváme si, že naše zdravotní problémy nejsou ještě závažné. Vezmem si prášek a bolesti nejsou...

Nalháváme si, že necítíme žádné bolesti, i když o nich víme.

 

Ano, tento největší hřích, tedy čin, který nám ubližuje, je v nás hluboce zakořeněn a činíme ho v každičném okamžiku.

A důsledek je malomyslnost, strach, neradost, bolesti, nemoci, deprese.

Tento hřích ubližuje především NÁM samotným.

A jen mi sami si můžeme pomoci. Nikdo nás nezměni. Nikoho nenecháme, aby řídil, měnil náš život.(nechceme být otroky, služebníky) 

Jsme takto stvořeni. Jako svobodné bytosti.

Změnit se můžeme jen mi sami. Uvědoměním si, že tím co děláme, hřešíme, ubližujeme především sami sobě.

 

Tento hřích je bližší ženám. Ženský přístup, strach a nejistota je daný.(jsou slabší) Proto činí ženy více zla a více trpí. 

Jsou méně spokojené a mají více bolestí (porod, deprese, nemoci). 

Většina válek se vedla kvůli ženám. Ty muže provokují, aktivizují. 

Muži jsou spokojení a nechtějí nic měnit, nechtějí se nechat obtěžovat, zatěžovat. To ale vede ke stagnaci. 

Muži potřebují motivaci, inspiraci, aby neco velkého tvořili. Nebo ničili. 

Záleží jen, jakým způsobem budou ženami manipulováni, vychováni.

 

Změna postoje, odvrhnutí předsudků a odsuzování a přistoupení k naslouchání a toleranci jiných názorů a respektování ostatních 

vede ke klidu a štěstí. Stabilitě. Nemusíme už prosazovat své názory abych něco, někoho měnil.

Nemusíme nic měnit, po ničem už nemusíme toužit, nehonit se za fantomy a touhami, chtíčem.

Protože již jsme šťastni. Nemusíme nic měnit....

Jsme spokojení sami se sebou, se svým životem a ostatním dáváte právo ať se o to snaží také, podle jejich představ.

Stanete se moudrým, jako Bůh. Pochopíte, dozrajete, povznesete se nad všechny strasti a bolesti. Najdete cestu k Bohu, splynete s ním. Zemřete a zrodíte se v něm.

 

Využil jsem křesťanského pohledu na realitu, na Boha, protože je to poetičtější. Lépe pochopitelné.

Lidé jsou stvořeni z hmoty. Tedy spíše z energie. Jsou stejní, ze stejné látky(tantry) jako veškerá realita, vesmír.

Bůh, energie, "jeho energie" je tedy ve všem. I v nás. A tato energie, MYŠLENKA, LÁSKA, je princip, který nejde změnit.

Mi jsme součástí Boha. Bůh sám sebe miluje, miluje tedy vše co stvořil a co ho obsahuje. Miluje, musí milovat, tedy i nás.

A proč tedy člověka, hmotu, vesmír stvořil? Tuto MYŠLENKU máme v sobě všichni. POZNAT SÁM SEBE.