Přání a důvěra

Víra to je důvěra, že je něco možné. Možné je jen to s čím mám osobní zkušenost. Jinak mám nedůvěru a nevěřím. Nikomu a ničemu.

Popíšu zde tedy osobní zkušenosti své a mých přátel, kdy se staly "zázraky". Splnily se věci, které si přáli, a které sami nemohli ovlivnit.

1) Kamarád měl firmu. Ale nedařilo se mu. Snažil se jak nejvíce dokázal. A stejně to k ničemu nevedlo.

Proto se obrátil o pomoc. O pomoc na toho, kdo je nejmocnější. Který to pro něho udělá z lásky. Rád. A nebude to pro něj žádný problém. Boha.

Pomodlil se, promluvil si s Bohem a dal termín (6 měsíců) do kdy se musí něco změnit.

Bud ukončí podnikání, nebo se musí začít dařit a konečně začít vydělávat. Podle vůle Boha, co uváží, co je pro něj nejlepší řešení....

Termín už skoro vypršel, zbývalo už jen pár dní a nic se nestalo. Už se pomalu chystal ukončit podnikání a dát firmu do likvidace, když mu zazvonil mobil.

Ze sluchátka se mu ozval cizí muž. Z ciziny. Z Francie. Hledal v České republice někoho, nějakou firmu, která by s ním začala spolupracovat a podnikat.

Našel si prý na internetu stovky firem, které byly vhodné. Některé větší, s dlouhodobější tradicí. Ale jeho firma ho zaujala a chce tedy podnikat jen s ním....

Nyní, po letech, má kamarád velkou celonárodní a mezinárodní firmu.

------

2) Když jsem přečetl knihu "Tajemství" rozhodl jsem se vyzkoušet, jestli to opravdu funguje. A tak jsem si přál ...peníze. A neměl jsem se, dle doporučdení z knihy, držet příliš při zemi. Pro Boha, vesmír, nekonečnost, všemohoucnost, není žádné přání dostatečně veliké. Tak jsem si přál takový příjem, jaký jsem opravdu nepovažoval za možný. A dal jsem celkem krátký termín na splnění.... Za 6 měsíců, do vánoc chci mít příjem....3x vyšší než teď. Pak jsem to jako pustil z hlavy. Ale stále jsem na své přání myslel. Vyjde to? Je to možné? V prosinci, když jsem počítal listopadový příjem jsem se opravdu podivil. :-) Bylo to opravdu příjemné zjištění. Víra pro mne znamená důvěra. Tedy poznání, osobní zkušenost. A má víra se stále posiluje. Protože se naplňuje, stále plní.

-----

3) Má dcera, chodila do tanečních. Jednou taneční mistr řekl žákům : "Sluší se, aby pánové přinesli svým partnerkám nějaký dárek. Kupte jim tedy nějakou sladkost, čokoládu." Dcera z toho byla ale neštastná : "Já žádné sladkosti nejím ! Já bych raději dostala nějakou kytičku !"

Její maminka jí tehdy vyprávěla o síle našich přání. Dcera si tedy přála, aby dostala takový dárek, jaký jí udělá radost. Kytičku.

Ráno, když šla má žena do práce, našla ve vázičce u dcery růži.

-----

4) Před lety jsem dostal nápad, že rozšířím podnikání a předám své znalosti někomu dalšímu. Přijmu, najdu si, nějakého žáka. Žačku. Ale nechtěl jsem nikoho z české republiky. V té době jsem se ještě bál, že lidé v česku jsou nevděční, seberou mi klientelu a odejdou. Nebudou si vážit toho co jsem jim poskytl. Proto jsem si přál žačku z Asie, kde je chudoba a lidé nezkažení. Bude vděčná za málo a usilovně pracovat. Celý rok jsem o tom mluvil, ale stále jsem si neudělal čas na to, aby jsem zaletěl do Thajska, země masérů, kde jsem si ji chtěl najít, vybrat. Stále jsem to nějak necítil, nestíhal. Ale nakonec jsem se rozhodl a koupil letenku. Už bylo dost povídání !

Jednou byl u mě na masáži kamarád a když slyšel mé plány, tak se mně zeptal, jestli bych nepřijal do práce manželku jeho kamaráda, která by ráda masírovala. Ale je z Indonézie.... Přišla ke mě a když jsem vyzkoušel její ruce, bylo rozhodnuto. Byla výborná ! 

Ale protože už jsem měl cestu do Thajska zaplaceou, letěl jsem. Vyzkoušet tamní masérky, jaké jsou, jestli.... A také získat zkušenost, něco se přiučit.Thajsko je zemí masérů.  Nyní již vím, že to neznamená automaticky, že jsou zde kvalitní maséři. Jen to, že je jich zde opravdu velké množství. (stejně jako u nás) Já jsem hledal kvalitu, ne kvantitu. Ale to jsem poznal až když jsem měl možnost to poznat. Nevybral bych si tam nikoho. Byl jsem šťastný, že to bylo zařízeno tak, jak se to stalo. Žačka přišla ke mně. Mé přání se splnilo.

Thajsko bylo pro mne po stránce pracovní zklamání. Ale přesto jsem byl vděčný za získanou zkušenost, že si děláme iluze o jiných národech, jak je to jinde lepší... Navíc, potkal jsem s Dalajlámou. Thajsko je nádherná země. Byl to zážitek.

---

5) Moje žena mi vyprávěla opravdu zajímavou zkušenost, kterou zažila její kamarádka.

Přála si, na popud knihy, splnit svůj sen. Chtěla mít svůj vlastní dům. Ale protože neměla peníze, tak si přála, aby ten dům DOSTALA !

Neuvěřitelné !

No....uběhlo asi půl roku a přišli na návštěvu rodiče. A prý, jestli by jí mohli darovat dům ve kterém bydlí, protože oni si chtějí postavit nový !

No, asi opravdu nic není nemožné.... :-D