LUCIFER = Cesta zpět k blahu, k bohu - cesta poznání a zkoušek?

Na úvod chci zdůraznit, že nejsem Satanista. Nesnáším jakýkoli druh násilí. Jak fyzické, tak i psychické.

Nesnáším i pomluvy, lži a polopravdy. Kdy nám někdo tvrdí, že toto je jediná pravda.

Jsem gnostik, taoista. Jsem přesvědčený o tom, že člověk je nedokonalý a tudíž nemá možnost poznat pravdu. Pravou podstatu. Boha.

A pokud někdo tvrdí, že je něco tak a tak, vždy poukazuji na to, že vše může být i jinak. Vše je možné. Nic není nemožné.

Křesťané mají na Lucifera jednoznačný názor. V Bibli je to jasně napsáno ! Ale Bibli ijen nterpretují, vykládají jen lidé. Tato informace tam není.

Lidé také rozhodli, které příběhy budou ve Starém zákoně (kanonické evangelia), a které budou z Bible vyřazeny(nekanonické). Bible je stále stejná po tisíciletí, ale obsahuje vše. Tedy i protiklady.

Bible je slovo boží, které psali lidé pod vedením Ducha svatého. Duch svatý, ale vede nás všechny.

Vývoj člověka a civilizace stále pokračuje.

Stále vznikají nové pohledy a názory, na které musí křesťanství reagovat.

Země už prokazatelně není středem vesmíru, tak jak to považovali učenci ve středověku za samozřejmost. Tedy v reálném vesmíru. Ale v duchovním rozměru to nejde zjistit ani jakkoli poznat.

Proto jsem napsal i tuto úvahu. Pro zamyšlení nad dogmaty, opakovanými bez přemýšlení. A objevování nových aspektů, náhledů. 

Lucifer, Světlonoš = ten který osvětluje, zviditelnuje, ukazuje pravdu.

Ukáže nám naši duši, pravou povahu, nitro. A uvidíme, poznáme sami sebe takové, jací opravdu jsme.

Je pokušitel.  Zkouší nás. Dává nám možnost rozhodnout se. A tím určit kam povede naše cesta, náš život.

Zda se postavíme nesnázím (pro dobro ostatních) a budeme mít čisté svědomí a půjdeme životem s čistým štítem s láskou v srdci.  

Nebo budeme utíkat před odpovědností, před nesnázemi. Bolestí. Hledat jen lehký život pro sebe, Nebude nám záležet na nikom, ani na Bohu. Budeme se vzdalovat od něho i od lidí, budem sami v opovržení. Budeme opovrhovat i sami sebou. Budeme sami.

(Je peklo, když se nemáme rádi, jsme se sebou nespokojeni, neodpustíme si. Pak totéž činíme i jiným. Nechceme se ani vidět a nikoho jiného. Nepřijmeme sebe takové, jací opravdu jsme.)

Lucifer, Světlonoš = osvícená cesta, cesta osvícení ?

Světlonoš byl prvním andělem, nejbližším Bohu. Jeho první stvoření, první dítě.

Nejvíce Boha miloval a samozřejmě i Bůh jeho nejvíc miloval. (prvorozené dítě i u lidí má výsadní postavení)

Měl osvětlovat, ukazovat správnou cestu i ostatním. BÝT VZOREM.

Mít všechny rád, milovat. Mít stále LÁSKU v srdci. (Bůh je láska)

„Po stvoření člověka ale odešel od Boha. Postavil se proti němu...pro žárlivost na člověka, kterého Bůh postavil nad anděle“.

Nemůže být ale Lucifer nejdále od Boha proto, aby mohl osvětlovat zbloudilým lidem cestu zpět?

Nemůže to být proto, že mu byl svěřen ten nejtěžší úkol? (být daleko od toho, kterého bezmezně milujeme)

Úkol, který svěříme jen tomu, komu nejvíce věříme, koho nejvíce milujeme, který nás nejvíce miluje? Tomu nejbližšímu?

Poslat ho od sebe, aby mohl pomáhat zbloudilcům, těm kteří odešli, v návratu?

Lucifer klade otázky, nabízí různé možnosti, vyvolává pochybnosti, stimuluje k cestě poznání.

To jsou jeho jediné "zlé" činy. (ponouká hřích, možnost = získat lehce a hned to po čem toužíme, ale nezasloužíme si)

Sám nečiní zlo.

To činí pouze člověk. Ten má svobodu a možnost volby. Rozhodnout se, jakou cestou se dá. Možnost činit i zlo. Ubližovat sobě. Ubližovat ostatním. Takovou svobodu nám Bůh dal !

Andělé tuto svobodu nemají. Ti mají lásku v srdci danou. Nemůžou pochybovat, nemají svobodnou vůli. Stejně tak i Lucifer. Nebyla mu stvořitelem dána svoboda, možnost sám se rozhodnout, odejít od Boha. Proto to ani bez vůle Boha nemohl učinit !

Andělé milují, protože neznají nic jiného, nemůžou dělat nic jiného. (jako stroje, otroci)

Bůh stvořil člověka, protože toužil po opětované lásce. Aby člověk pochopil, že láska je to nejdůležitější a toužil po ní.

Andělé tuto možnost nemají. Jsou tak dokonalí až jsou nedokonalí.

Je rozdíl víru dostat (andělé) a dospět k víře. (dospět = dojít, dozrát) Uvědomit si ji a vážit si jí.

Dospělost tedy znamená zmoudření, pochopení.

Adam a Eva ochutnali ovoce ze stromu poznání. Ztratili ráj.

Uvědomili si, poznali, co ztratili. Za-styděli se (duševně i tělesně), začali obviňovat, vinit za svou chybu jiné. Zatajovat, zahalovat. (pravdu i tělo)

Za jejich chybu musel zaplatit někdo jiný. Je to projev slabosti. Nezralosti. Nezodpovědnosti.

Člověk hledá cestu zpět k Bohu, svým poznámím, že LÁSKA, důvěra (víra) je to nejdůležitější.

Toto uvědomění, poznání má (pro Boha) větší hodnotu, než jen láska daná, bez možnosti volby.

Člověk je vlastně Benjamínek. Rozmazlované poslední dítě, stvoření, které milujeme nade všechny a odpouštíme mu více než ostatním. Prvorození mají naši největší důvěru a klademe na ně největší požadavky, očekávání.

Benjamínci mají naši největší lásku.

Mylím si, že u Boha je to stejné. Bůh miluje nejvíce člověka, odpouští mu a všichni andělé mají jeho plnou důvěru. Bůh je všemocný, nepřekonatelný, všeznalý. Zná a ví vše.

Za všechno zlo, které se děje na zemi může pouze a jedině člověk.

1) Zlé činy si omlouváme. Motivací svých činů.

"udělal jsem to pro dobro ostatních", "to ďábel mi to našeptal", "nemohl jsem to udělat jinak" atp.

Ale je to jen kvůli tomu, že velmi dobře víme, že jsme udělali špatnost a potřebujeme si svůj čin nějak omluvit.

Namlouváme si něco jiného než je pravda a někdy dokonce tak dobře, až tomu sami uvěříme.

2) Stejný čin může být dobrý pro jednoho, ale druhý jedinec to vnímá nepříjemně, jako zlo.

- Nemusí jit zrovna o krádež (lupiči to udělá dobře, ale oloupenému zle), nevěru (podvádějícímu je úžasně, podvedený se cítí zraněn, zrazen), ale tyto střety se v životě dějí neustále. Musíme volit a rozhodovat se komu ublížíme méně. To je bolestné.

- Zaměstnanec bude určitě jinak vnímat své propuštění (nebo snížení platu)

než zaměstnavatel, který tento čin musí udělat, aby udržel firmu a práci pro ostatní.

- Prodává-li dealer předražené zboží. On má super zisk a kupující měl přeci "možnost" si zboží nekoupit....

Jeden to vnímá negativně, ale druhý to považuje za pozitivní, úspěšné obchodní jednání. Je motivován, aby byl co nejúspěšnější, měl co největší zisk za každou cenu.

- Nebo člověk, který má zásady a bude stát na svém za každou cenu. Bude říkat nepříjemnou pravdu ostatním, či zaměstnavateli, a bude kvůli tomu propuštěn, nebo ukamenován, upálen. A jeho rodina bude za to trpět. Pociťovat nespravedlnost za jeho nezodpovědnost za jejich osud, jeho egoismus.

Je tedy lepší mlčet a činit zlo sobě, porušovat své zásady? Nechat nechat jiné činit zlo?

3) Zlé činy se ale dějí i z důvodu mentální nedostatečnosti. Tito lidé nedokážou pochopit co a proč činí. Přesto tito lidé činí nejzrůdnější zlo. Jsou citově mrtví. Chladní. Bezcitní. Sadisti. Psychicky narušené osoby si dosah svých činů plně neuvědomují. (sociopati, psychopati)

U vrozených predispozic o vlivu našeptávání Ďábla můžeme uvažovat. To ale není Lucifer, ale ďábel v nás. Kdo za to ale může? Stvořitel? Láska není schopna činit zlo.

Jedno je jisté. Musíme se s tím vyrovnat a přijmout fakt, že svět je takový jaký je a jaký se nám zdá. A mi se musíme naučit v něm žít. Zlo je důležitý aspekt pro uvědomění si toho, co je dobro. Vymezuje ho. Dává možnost poznání !

Začít se dívat za obal, nebýt povrchní. Prohlédnout mámení "Máji". Vidět pravou podstatu, realitu. To ovšem nesníží bolest, kterou nám zlo zapříčiňuje.

- Lidé činí zlo jako odplatu celému světu za svoji bolest. Kterou prožívají, kterou prožili v dětství. Za nedostatek lásky.

U násilnické výchovy, kdy dítě nepozná lásku a cit, po kterém touží. Pak se (za to) mstí celému světu.

V těchto lidech jsou hluboké výčitky, bolest, za kterou viní všechny ostatní. Mají pokřivený charakter, duši.

Ale opět můžeme tvrdit, že to byla seslaná zkouška od Boha, aby měl člověk možnost se polepšit. Nebo Karma z předchozího života

Jedno je jisté. Člověk ví, že činí utrpení druhým lidem.

Buď je mu to jedno, nebo si to užívá, nebo si tento čin omlouvá.

Je pohodlné omluvit si své zlo-činy a obvinit někoho jiného. To ne já, to on! Satan. Za vše zlé může Lucifer.

Bůh nedává víru, lásku. Ale dává nám možnost ji nalézt a získat.

Bůh nedává hrdinství, ale dává nám možnost, aby jsme se hrdiny stali.

Bůh nedává zdraví, ale ukazuje nám jak ho navrátit a udržet.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jidášovo evangelium (nekanonické)

odhaluje, že Jidáš byl Ježíši nejbližší učedník. Proto ho Ježíš požádal o službu nejtěžší.

Aby mu pomohl zemřít. A tím naplnit proroctví.

Proto ho Jidáš udal. Velmi se tím ale trápil, a tak nakonec spáchal sebevraždu.

Kdyby byl jen vypočítavý a zlý, užil by si bez výčitek svého lehce nabytého bohatství.

(v přepočtu na naše peníze něco přez 2 mil.korun - za zradu přítele dost...? Za kolik jsme ochotni zaprodat svoji duši?)

POHÁDKY a pořekadla

Říká se, že Boží cesty jsou nevyzpytatelné.

Bůh nám chce pomoci. A neznatelně, nepozorovatelně nás vede za ruku tak, aby jsme mohli dojít k tomu nejlepšímu cíli.

Nemusí to být ale cíl podle nás a našeho přání. To mnohdy není nejlepší řešení.

On ví co je pro nás tím nejlepším. A my to poznáme také, jakmile k tomu dojdeme.

Stejně tak ale platí, Satanovy nástrahy jsou nevyzpytatelné. On nás odrazuje, (aby jsme překonávali), on nás přemlouvá, (aby jsme odolali). Díky němu, poznáme vlastní sílu i nedostatky. Aby jsme se snažili a mohli je zlepšovat. Zkouší a pokouší nás.

Aby osvětlil a my plně pochopili.

Boží cesta je jasná. Náročná, ale s důvěrou (vírou) lehká. Protože jsme vedeni Duchem. Jeho vůlí.

Pokud podlehneme své lenosti (odrazování) a zkoušky, příležitosti budeme chtít lehce obejít, nikdy nevyrosteme.

Většina lidí se snaží před problémy utéci. Nepostaví se jim. Ony jsou bolestné a náročné !

Snadné, zlatem dlážděné cesty ale vedou do pekel !

Pekel, které si tvoříme, zapříčiníme sami. JEN A JEN SAMI !

Tento princip je nám vštěpován už od dětství pomocí pohádek a pořekadel.

Čím těžší zkouška, tím větší uspokojení z jejího překonání. (nemoc, tyrana, svoji lenost)

Porazit, kopnout do nemohoucího, slabého je ubohé, slabošské....

ŠIVA

Hinduisté zlo respektují jako nutnost existence. Existence dobra se vymezuje existencí opačné strany mince...

Vše co se zrodí musí tež někdy zaniknout.

Šiva, Brahmovi nejbližší, dostal úkol, který je velmi těžký a může ho činit jen ten nejlepší, nejvěrnější, ten který nejvíce miluje.

Vládnout ďémonům. Aby nemohli nikdy zvítězit !

Šiva vypil jed zla, (protože jako jediný, všemocný, ho dokáže ztrávit, zničit aniž by mu ublížil), kterým se démoni snažili otrávit celý vesmír.  Aby chránil svět a všechna stvoření, lidi, před zlobu, vztekem, záští, závistí, pomluvami, násilím, démony a jedem v nás. Uvědomil si ale, že by jed musel cestou do žaludku projít přez srdce, kde má pevně uloženého Brahmu.

Proto zadržel jed v krku a ten mu zmodral. (5 čakra má proto modrou barvu)

Šivá má v sobě velkou lásku a odpovědnost. On dokáže a musí ničit (vše) vytvořené, již existující. Aby byl prostor a mohlo vznikat nové.

(činit bolest, ubližovat tomu koho máme rádi je nejbolestnější) Je spolutvůrce vesmíru, první jogín.

Brahma/Atman (všehomír) je v něm. Šiva tedy v sobě nese, obnáší všechno.

Buddha - cesta poznání, osvícení

Aby jsme plně pochopili a vážili si toho co máme a co můžeme ztratit, musíme to nejdříve ztratit.

Život je strast.

Jakmile pochopíme zlo (v nás), přestaneme ho činit.

Dosáhneme osvícení, nirvány, splynutí s prvotním zdrojem, konečné blaženosti a spokojenosti.

Toto konečné poznání, poznání své nedokonalosti a následné nečinění hříchu (neopakování stále stejných chyb a stereotypů),

ukončí, přeruší stálé znovurození, které podstupujeme kvůli tomuto poznání. Samsáru.

Naše chyby jsou příčinou naší bolesti a strasti.